Cestování je věc, která nás v životě baví nejvíce. Rádi také překonáváme sami sebe. Vytvořili jsme proto turistický bucket list, neboli seznam výzev, kterých chceme dosáhnout. Jednou takovou výzvou bylo ujít 50 km v jednom dni. Povedlo se nám to?
- Příprava na pochod
- Co si obléct?
- Jídelníček na celý den
- Kudy jsme šli?
- Jak jsme to zvládli?
- Půjdeme někdy znovu?
Příprava na pochod
Chůzi se věnujeme každý den, po práci většinou ujdeme 4-5 km. Víkendové procházky jsou pak o něco delší. Když jsme na horské dovolené (Rakousko, Slovensko, České hory) většinou za den nachodíme 15-25 km. Při dovolené v Barceloně to bylo něco málo přes 27 km.
Nikdy jsme ale ani jeden neušli více než 35 km za den.
Na 50 km pochod žádný speciální trénink neproběhl (kromě každodenní chůze) a my jednoho sobotního říjnového rána prostě vyrazili na cestu.
Co si obléct?
Na začátku října již byla ráno docela kosa. Z domu jsme vyrazili v 6:00 v termoprádle, sportovní mikině, šusťákové bundě, legínách, tričku, čepici, nákrčníku a rukavicích. V turistickém batohu nechyběly kraťasy na odpoledne a u mě ani náhradní boty. Na nohy jsme zvolili osvědčené pevné turistické boty Salomon.
Jak se oblékáme na cestách
Tip: rozhodně si do batohu nezapomeňte přibalit náplasti.
Jídelníček na celý den
Při dálkovém pochodu je strava velmi důležitá. Nesmí se stát, že vám po cestě dojde energie a budete mít nedostatek tekutin.
- snídaně doma: velká porce ovesné kaše s jablkem, proteinem a arašídovým máslem, čaj
- první svačina: banán, kešu ořechy a slazené brusinky, voda
- druhá svačina: kvalitní proteinová tyčinka
- oběd v restauraci: burger s trhaným krůtím masem a hranolky, domácí limonáda
- třetí svačina: ovocný dort v cukrárně, slazená limonáda pro doplnění cukru
- čtvrtá svačina: kvalitní proteinová tyčinka, voda
- večeře doma: kuřecí wrapy s rajčaty a sýrem, voda
KEŠU ořechy objednáváme poměrně často a obvykle s dalšími druhy ořechů nebo sušených plodů. Ty si pak dáváme do proteinové kaše, tvarohu nebo jen tak. A samozřejmě při výpravách, pořádná zásoba energie nesmí chybět. 🙂 Moc děkujeme za skvělou spolupráci e-shopu Vital Country – poslali nám skvěle zabalenou radost.
V batohu nechyběla zásoba vody a hroznového cukru na rychlé doplnění energie. Můj jídelníček ten den obsahoval asi 3 000 kcal. Stejně tak jsem dlouhým pochodem spálila (měřeno na hodinkách Garmin Fenix 6S Sapphire).
Strava na cestách – co jíme, abychom měli dostatek energie
Kudy jsme šli?
Trasu vymýšlel Petr tak aby jsme se vyhli prudkým a dlouhým stoupáním, která by nás zbytečně vyčerpala.
Trasa vedla přes:
- Start: Plzeň Černice (km 0)
- Starý Plzenec (km 7)
- Šťáhlavy (km 10)
- Zámek Kozel (km 12)
- Vrchol Maršál
- Rokycany (km 26)
- Vodní nádrž Klabava (km 28)
- Přírodní park Kokotsko
- Chrást (km 36)
- Plzeň Zábělá (km 41)
- Plzeň Doubravka
- Plzeň Božkov
- Plzeň Koterov
- Cíl: Plzeň Černice (53,76 km)
Celková ušlá vzdálenost: 53,76 km
Čas: 10 hodin a 56 minut (bez pauz na jídlo, celkem 13 hodin)
Převýšení: 729 metrů
Jak jsme to zvládli?
Prvních 20 km bylo úplně bezproblémových. Po 25 km začnete trochu cítit nohy a jste rádi, že se na chvíli posadíte na oběd. U 35. km přišla první malá krize, kdy jsme se do Chrástu na zasloužený dort doslova táhli. Po občerstvení se v nás ale něco zlomilo a až na kilometr 45 se šlo docela snadno.
Poslední kilometry byly nejhorší. Od 50. kilometru jsme již cítili každý sval na noze, boty tlačily jak byly prsty nateklé, začaly bolet i záda od celodenního nošení batohu.
Nejhorší byla cesta z Božkova domů do Černic, kdy se moje nohy pohybovaly už jen silou vůle 🙂 Nakonec jsme ale posledních 100 metrů domů doběhli, to zapříčinily asi endorfiny a vítězný pocit, že jsme více jak 50 km trasu zdolali.
Tipy: Každých 5 km se alespoň chvíli protáhněte. Důležitý je kvalitní batoh s pevnými a odvětranými zády. Ponožky vybírejte vyšší beze švů. Pokud máte v batohu místo, vezměte si náhradní boty – já se ráda na 38. kilometru přezula.
Půjdeme někdy znovu?
Odstupem času musím říct, že určitě ano. Nakonec to nebylo tak hrozné a po důkladném namazání nohou nás ani druhý den nic nebolelo. Určitě by bylo lepší ještě absolvovat více kratších pochodů, než se zase vydáme na delší trať. A co víme, třeba příště překonáme 70 km 🙂
Rozhodně našeho nápadu nelitujeme a z našeho turistického bucket listu si můžeme odškrtnout další položku.
Tak chůzi zdar!
