17. 8. 2019 – Jeden den výšlap směrem k vrcholu Triglavu, druhý další pořádné stoupání. Tentokát jsme s bráchou Tomem zvolili kratší cestu (asi 3,3 kilometru) trasu z Zgornjeho Jezerska na chatu Češka Koča.

Češka koča na Spodnjih Ravneh (1542 m) je česká chata nad údolím Ravenské Kočny. Chatu postavila Česká pobočka SPD (Slovensko planinarsko družstvo – družstvo pěší turistiky) se sídlem v Praze. Oficiální otevření proběhlo na konci července v roce 1900. Po několika rekonstrukcích si stále drží svou podobu.

Parkování před startem

Zastavit můžete ve Zgornjem Jezersku. To je ale o 200 metrů níže, než se dá dojet autem. A protože jsme šetřili síly, vyjeli jsme až na konec světa, zastavili u cesty v kopci a celý den doufali, že nám auto nikdo neodtáhne.

Počítejte dvakrát. Nebo třikrát.

Protože jsme měli z předchozího dne v nohách celkové převýšení 2 400 m a 16 kilometrů, volili jsme něco méně náročného. Nabídla se nám jen 3,3 kilometru dlouhá cesta. Až při startu výšlapu jsme si uvědomili, že i když je cesta krátká a převýšení poloviční, bude to hardcore. A taky že byl.

Nejhorší bylo prvních 800 metrů – od auta jsme vystoupali přes 320 metrů. Podobné převýšení je třeba v Rakousku na Krimmelských vodopádech, kde ovšem celá cesta měří přes dva kilometry.

Tip: nedejte na intuici, podívejte se na vrstevnice a všechno si pořádně promyslete.

Plán trasy na Mapy.cz

Cesta, krajina a výhledy

Na prvním kilometru jsme ze sebe vydali energii na celý den. Naštěstí se potom cesta zmírnila a stoupání bylo v pohodě. Na celé trase nás zachraňovaly Mapy.cz, protože do poloviny nebyla nikde ani zmínka o Češké koče. Cedule, šipka, nic. Po celou tu dobu jsme se modlili, abychom nešli špatně a nemuseli se vracet z toho 40 % kopce zpátky.

Přes tři kilometry trasy jsou schovány v lese a až na pár desítek metrů bez stromů a ohromného stoupání to vypadá, jako byste šli kolem Berounky. Od špičatých hor jsme čekali výhledy, jako jsou v Dolomitech, ne ty od Oty Pavla.

Pěšina je někde hodně úzká, občas je zem sesunutá a přecházíte po prknech, narazili jsme také na dřevěný žebřík. Rozhodně to není cesta pro děti, kočárky a ty, kteří nemají natrénováno. Mě.

Češka koča na Spodnjih Ravneh – konečně!

Po nějakých dvou hodinách cesty jsme v dáli slyšeli zvony – takové ty typické, horské, kraví. A ono jo! O pár zatáček později jsme došli ke stádu krav, pár ovcím a nádherné chatě.

Jako na každý výlet, i zde jsme s sebou měli Adventure Menu. Nejdříve jsme si chtěli ale okouknout chatu. Jídelní lístek a neuvěřitelný hlad nás přesvědčili, že se žádné Adventure Menu jíst nebude. Objednali jsme si bezkonkurenční klobásu se zelím. Platili jsme kolem 25 Eur, ale stálo to za to.

Odpočinku jsme dali asi hodinu – obešli jsme chatu, oběd doladili proteinovou tyčinkou, udělali pár fotek a vydali jsme se zpět.

Zpět do údolí

Jak už to tak bývá, cesta zpět byla o poznání snazší. Jestli jsme šli nahoru dvě, možná dvě a půl hodiny, dolu jsme seběhli za něco málo přes hodinu. Poslední kilometr jsme nechápali, jak jsme mohli vůbec vyjít. Byla to prostě strmá stráň.

Auto na našem místečku stálo, oddechli jsme si a vydali se přes mini-obchůdek Mercator v Jezersku zpět do kempu na grilování.

Zdroj: Google Business – Mercator

Další články ze Slovinska